Bude další zastávkou Miroslava Bartoše CFL?

Bývalý člen a jeden zatím z nejúspěšnějších odchovanců Miroslav Bartoš má za sebou velice zajímavou zkušenost s tzv. combine kempem pod záštitou Kanadské ligy amerického fotbalu (CFL), o které lze bez nadsázky říct, že je po americké NFL druhou nejlepší soutěží na světě. V dresech týmů z této ligy můžeme najít také několik hráčů se zkušeností a historií právě ze slovutnější americké sestry. Bartoš již čtvrtým rokem obléká dres německého Ingolstadt Dukes, který hraje nejvyšší soutěž tzv. GFL. O své dojmy a pocity z celého kempu uskutečněného 26. ledna ve Frankfurtu se rozpovídal pro náš klubový web. Nezůstalo jen u něj a nakousli jsme i aktuální situaci týkající se jeho fotbalové kariéry.

Pro méně znalé je potřeba říci, že tyto combine se skládají z několika disciplín, v nichž jsou jednotliví účastníci testování. Jedná se o jakýsi průřez jejich pohybovou a silovou všestranností. Hráči jsou testování v disciplinách: bench press se 100 kg (síla), běh na 40 yardů (rychlost), vertical jump (výskok), broad jump (skok do dálky), shuttle & 3-cone drill (pohybová cvičení).  Dále docházelo u hráčů k měření rozpětí paží, velikostí dlaně, vážení hmotnosti a chybět nemohlo ani fotografování každého z nich. 

1.) Jak jsi k celé akci dostal a procházeli účastníci při výběru na tento combine případnou selekcí, či vše bylo dobrovolné?

Výběr probíhal již minulý rok, a byly na něj pozváni vybraní hráči z německé ligy (GFL), kteří cestovali poté přímo do Kanady. Tento rok vše probíhalo v německém Frankfurtu v otevřenější formě. Přihlásit se bylo možné na doporučení trenérů jednotlivých klubů, při splnění několika podmínek jako byl věk, odehrané sezóny v GFL a také určité výkonnostní předpoklady. Pozvánky pak byly po schválení rozesílány přímo jednotlivým uchazečům od CFL (Canadian Football League). Celkově bylo pozváno 37 hráčů různých pozic.

2.) Častokrát se při těchto akcích jde více do hloubky z hlediska osobnostního. Bylo tomu tak i v tomto případě?

Musel jsem vyplnit asi 30-ti stránkový dotazník, který kompletně mapoval můj život. Zmínit jsem musel jména rodinných příslušníků…atd. Mají o mně kompletní informace o vzdělání, zdraví, zda mám psa a mnoho dalšího. Otázky byly opravdu hodně na tělo. Dále se pak podepisovalo dopingové prohlášení. Toto vše pak slouží skautům všech týmů z CFL.

3.) Účastnil se někdo z týmu společně s tebou, nebo jsi byl jediným zástupcem?

Z našeho týmu byl pozván také running back Philipp Ponader.

4.) Co tě vůbec vedlo k tomu si celý combine vyzkoušet?

Po minulém výběru jsem tuto možnost velmi často probíral s hlavním trenérem Ingolstadtu a došly jsme k závěru, že mám určité atletické a silové předpoklady k tomu, abych si combine vyzkoušel.

5.) Podařilo se ti nějak výrazněji zapsat do statistik? Která z disciplín pro tebe byla nejnáročnější, případně na kterou sis nejvíce věřil?

Náročné byly v podstatě všechny disciplíny. Vše se nahrává na kamery, cítil jsem obrovský tlak vydat ze sebe úplně všechno, ale zároveň velký stres něco nepokazit. Věděl jsem, že mohu za svoji silnou stránku považovat silovou připravenost, kde i když patřím spíše mezi menší a lehčí hráče, na mé pozici v tomto vynikám. Při bench pressu se 100 kilogramy jsem zvládl třicet opakování, což se ukázalo jako nejlepší výsledek v Německu. A druhý celkově ze všech devíti států po celém světě, kde testování probíhalo. Věřil jsem si také v 5-10-5 (shuttle), kde jsem předvedl dobrý čas. Zklámáním pro mě byl tzv. L drill, u něj jsem první pokus pokazil a stal se neplatným. Při druhém jsem se až příliš soustředil na vedení, než rychlost. Výsledný čas nebyl špatný, ale sám vím, že to umím přeci jen o trochu rychleji. Určitě jsem se také nemusel stydět za svůj výkon ve vertikálním výskoku. Naopak nejnáročnějším se pro mě stal sprint na 40 yardů. Osobně jsem z něj zklamán, ale v globálu se nejednalo o zlý výsledek. Při měření všech disciplín se používal laser, a proto byly mé výsledné časy malinko jiné, než které jsem znal z tréninků za pomocí stopek.

6.) Příprava na takový combine není jednoduchá a jedná se o dlouhodobou záležitost. Měl jsi ji ve vlastní režii nebo pod odborným dohledem?

Silovou připravenost zvládám sám již několik let a navíc jsem v kontaktu s různými lidmi a trenéry z tohoto odvětví. Naopak na atletickou přípravu jsem oslovil kamaráda a trenéra šumperských Dietos Jana Kolaříka.

7.) Jak se ti s J. Kolaříkem spolupracovalo? Splnilo tvé očekávání?

Spolupráce byla skvělá a jeho tréninkové postupy znám už delší dobu. O přípravu sportovců se zajímá a navíc sám je quarterbackem. A já právě potřeboval někoho z oblasti amerického fotbalu a ne jen někoho, kdo se zaměřuje pouze na atletiku samotnou. Společně jsme udělali velký progres zejména v dynamice a rychlosti. Přípravě jsme věnovali asi tři měsíce, kdy jsme po večerech měli opravdu náročné tréninkové jednotky. Navíc díky zlepšení techniky jednotlivých drillů jsem čísla výrazně posunul, každý trénink přišel s nějakou maličkostí, jak technicky něco zlepšit. Kromě fyzické připravenosti mi byl i oporou psychicky, protože jak jsem zmiňoval, ten tlak na osobní výkony byl obrovský a stres také.

8.) Účastnili se combine i zástupci některého z klubů z CFL, nebo zástupců samotné soutěže?

Byl přítomen hráč Thiadric Hansen, který byl po minulém ročníku draftován Winnipegem. Dále také několik lidí přímo od CFL, kteří měli na starost celou organizaci a provedení jednotlivých disciplín.

9.) Máš případné ohlasy na tvůj výkon a mohlo by se ti podařit posunout se o úroveň výše? Popřípadě pomýšlet na angažmá v kanadské lize?

Nedávno mě kontaktoval skaut týmu Winnipeg Blue Bombers, prohodili jsme pár slov a zajímal se o moji sportovní minulost, společně se zdravotní stránkou. Doporučil mi, abych na sobě dále pracoval. Tudíž se dá říci, že jsem sledován, a pokud by z toho byla pozvánka na tréninkový kemp, tak by to bylo skvělé.

10.) Co sis z celé akce odnesl do dalšího fotbalového života?

Ukázalo mi to způsob, jak na sobě dále pracovat. Na co se podrobněji zaměřit a samozřejmě i to, že nic není nemožné. Je to impuls a velká motivace na sobě dále pracovat!

11.) Tvá fotbalová cesta je lemována postupnými kroky a ukázkou, že bez tvrdé dřiny a odříkání to prostě nejde. Dá se říci, že momentálně prožíváš nejpodařenější období hráčské kariéry?

Je to jeden z mnoha okamžiků, které považuji za úspěšné v mém životě. Dá se říci, že ano, ale určitě ještě nekončím, takže uvidíme…(úsměv).

12.) Jak momentálně v době koronavirové probíhá tvá příprava? Kde zahájíš sezónu? 

Nyní se individuálně připravuji opět pod taktovkou Jana Kolaříka, který výborně vedl tréninky před pár měsíci v období tzv. off-season. Pracujeme na zlepšení dynamiky a rychlosti. Asi už také není tajemstvím, že jsem podepsal smlouvu u Brno Sígrs, tudíž mohu hlásit návrat zpět do české ligy.

Trénování jej baví a nejvíce spokojen je, když může vidět, že hráči se pod jeho taktovkou zlepšují a dělají pokroky. Jak se rodila spolupráce s Miroslavem Bartošem, co bylo při přípravě na CFL combine nejtěžší, považuje si toho, že se mu hráč, kterému jeho kamarádi neřeknou jinak, než Mira svěřil plně do rukou? Kam řadí tuto zkušenost ve své trenérské roli? Na to vše odpovídá v rozhovoru Jan Kolařík, trenér a hrající kapitán mužstva Šumperk Dietos.

1.) Když tě Mirek oslovil o spolupráci, ani na chvíli jsi neváhal?

Neřekl bych neváhal, protože trošku přemýšlení tam bylo. Přeci jen je rozdíl připravovat 130-ti kilového borce, který chce běhat rychle, skákat daleko a být mrštný jako o několik desítek kilogramů lehčí kolega (smích), přičemž myslím, že takových jako Mirek zde moc neběhá. Obrovským plusem bylo, že se jednalo právě o něj, protože jsem věděl, že bude opravdu tvrdě pracovat a nestane se, že by se mu nechtělo. V neposlední řadě hodně v rozhodování stál i on sám, jelikož o mě projevil zájem. Proč zrovna já, ví nejlépe on a já mu za to můžu poděkovat, protože mě postavil před velkou výzvu.

2.) Co tě na přípravě hráče pro CFL combine lákalo nejvíce?

Jedná se o zcela jinou přípravu jako na klasickou sezónu či americký fotbal. Šlo o to připravit na čtyři z pěti disciplín, tak aby skákal dále popř. výše, byl dynamičtější a pohyblivější než ostatní hráči. Hned na začátek naší spolupráce jsme si naměřili základní data a bylo potřeba je za dva měsíce posunout na hranici, se kterou budeme oba spokojeni. Neměli jsme přehnané vzdušné zámky, ale velkou satisfakcí je, že se vše opravdu podařilo a to zlepšení bylo výrazné. Ta veškerá práce a dřina byla opravdu k něčemu! Motivací pro mě bylo udělat něco tak, abychom byli spokojení a případně nebyl Mirek bez šance zaujmout někoho přímo z CFL či GFL. Prostě a jednoduše, aby se o něm vědělo a nezanikl v té konkurenci.

3.) Bylo to určitě zajímavé zpestření připravovat tréninkové jednotky pouze pro jedince namísto celého týmu, jak jsi ze své praxe zvyklí. Souhlasíš?

Teoreticky je úplně jedno, zda chystám tréninkovou jednotku pro jednotlivce či tým. Ten čas, který s tím musím strávit je stejný. Rozdíl byl v tom, že šlo o to, najít popř. vymýšlet cvičení speciálně pro dané disciplíny, které dá se říci, na hřišti nepoužijete. Slouží k testování a ověření si, jak je na tom kdo atleticky či silově, úplně se samotným americkým fotbalem to má minimum společného. Nebylo úplně jednoduché vše správně poskládat, aby to mělo kontinuální návaznost a postupně gradovalo. Důležité bylo tzv. nezatavit Mirka a dodržovat mnou stanovené intervaly. Proto v tomto bodě musím zmínit kluky z Dietos, a to jmenovitě Pavla Staníčka s Janem Durchánkem, kteří absolvovali vše s ním a pomohli tak k tomu, aby docházelo ke zdravé soutěživosti, hecování se a motivaci být ten nejlepší z tréninkové skupiny.

4.) Měl jsi někdy z dřívějška zkušenost s individuální přípravou některého z hráčů?

Takto přímo úplně ne, ale samozřejmě s fotbalem a pomoci jednotlivci ano. Klukům jsem vždy nápomocen a ochoten udělat maximum, abych vysvětlil a pomohl. Nicméně vše je dáno zájmem a chutí toho dotyčného jedince. U Mirka tohle vše bylo na maximální úrovni, protože od začátku věděl, za čím si jde, co chce a chtěl se tvrdě připravovat. Proto jsem jej musel několikrát brzdit, jelikož byl ochoten udělat cokoliv a jít opravdu až na samotné dno svých sil, a nesčetněkrát i za ně. Výhodou bylo, že mi dal volnou ruku ve všech cvičeních, intenzitě, opakování a bylo na mě se s tím poprat tak, aby byl spokojen. Prostě já říkám a ty děláš, ideální spolupráce (smích).

5.) Není tajemstvím, že jsi byl osobně přítomen ve Frankfurtu. Jaké sis odnesl zážitky z akce takového formátu, a byla zde možnost navázat styky s některými z dalších účastníků?

Možná jsem čekal lepší podmínky pro všechny hráče. Přeci jen testy probíhaly v hale a u některých cvičení to hráčům notně klouzalo, což ovlivňovalo dosažené výkony. Na druhou stranu akce se konala v lednu, kdy při teplotách okolo nuly by hrozilo zranění v případě testování na umělé trávě. Ovšem jinak vše bylo velice profesionální a skvěle nachystané. Myslím tím od servisu pro hráče, občerstvení i například oblečení, které si hráči poté mohli nechat na památku. Snažil jsem se po celou dobu být poblíž Mirkovi, radit mu, pomáhat mu, když by cokoliv potřeboval a vše jsem dokumentoval. Tím jsem měl možnost bavit se s hráči v jeho skupině. Samozřejmě ve chvílích volna byla trocha času prohodit pár slov s jinými hráči a trenéry, ať přímo z GFL či CFL. Tím ale netvrdím, že si mě někdo z nich pamatuje (smích).

6.) I tebe se musím zeptat, co jsi si z celé akce, potažmo spolupráce odnesl do dalšího fotbalového života?

Předně musím říci, že vše fungovalo výborně, od spolupráce s Mirkem, tak i poté ta parta co se udělala, byla skvělá. Všem nám to přineslo nové myšlenky a pohledy na přípravu popř. jiné tréninkové metody či cvičení. Užili jsme si to všichni a moc mě to bavilo. I po této akci jsme nadále pokračovali v tréninkové skupině a soustředili se na přípravu pro sezónu 2020. Škoda jen, že nám celé snažení přerušil koronavirus, protože si myslím, že všichni tři by byli na hřišti nepřehlédnutelní a skvělí. Tak snad na podzim. Za ocenění mé práce beru fakt, že Mirek chce i nadále pokračovat ve společné spolupráci a věří věcem, které spolu děláme. Snažím se na podobnou spolupráci nalákat i ostatní hráče z Dietos, protože právě na příkladu Mirka jde krásně vidět, kam se dřinou lze dostat a myslím, že to je i ta správná motivace a motor, co může ostatní hnát kupředu, kdy mohou trénovat a hecovat se s ním. Mým snem samozřejmě je, že bych rád v tomto pokračoval a snažil se připravovat individuálně či po menších skupinách po fyzické stránce také další ‘‘klienty‘‘, nejen třeba z řad amerických fotbalistů, ale i jiných sportovních odvětví. Kdo chce, může se mi ozvat a domluvíme se. Navíc něco málo máme s Mirkem v hlavě a plánu, ale nechtěl bych předbíhat a prozrazovat více.

Autor: mik, Foto: Miroslav Bartoš, C-SPORTPICS PHOTOGRAPHY