Zhodnocení sezóny 2015

Co naplat, letos jsme chtěli nakouknout po loňském půstu do play-off a nepovedlo se…Na druhou stranu ještě někdy na přelomu roku 2015 jsme v klubu vůbec zvažovali, zda-li do letošního ročníku nastoupit či ne. A důvod? Vcelku prozaický a takový evergreen = úzká členská základna. Takže z tohoto důvodu a při všech problémech a zdravotních lapáliích, se kterými do sezóny někteří z hráčů vstupovali, lze hodnotit tuto sezónu v pozitivním duchu. Udrželi jsme i tento rok Šumperk na dnes již velké fotbalové mapě.  Bilance 3-3 je takový střed a tak bychom mohli ohodnotit i celou sezonu – výslednou známkou 3. Sehráli jsme povedená utkání, ale i ty méně povedená, každopádně před všemi hráči klubu klobouk dolů, dávali do toho na hřišti maximum, hecovali se, chtěli uspět, leč sport už je někdy takový a zvláště v americkém fotbale rozhodují o úspěchu a neúspěchu opravdové maličkosti. A my jsme těch chyb udělali více, než naši soupeři a to nám v závěru tzv. zlomilo vaz.

ÚTOK

Celý útok pod vedením hrajícího trenéra Jana Kolaříka předvedl v sezóně hezké okamžiky, ale stejně tak dokázal divákům připravit nehezké situace, kdy několikrát tzv. šlapal vodu, a nebyl schopen posouvat míč po hřišti směrem k soupeřově endzóně. Častokrát více než je zdrávo se trápil právě i režisér hry Kolařík. Před startem ročníku se jevila velmi dobře ofenzivní linie ve složení Latzel-Bartoš-Skýpala, ale přesto, že jsme na těchto postech přivedli vysoké kluky a lajna disponovala taktéž notnou váhovou kapacitou, tak celkový dojem byl občas poněkud mdlý. V prvním utkání s Ostravou se tým trošku namlsal, ale v průběhu ročníku se ukázalo, že máme na čem pracovat. Kdo zaslouží absolutorium, a kdo držel akcie týmu na pomyslné fotbalové burze hodně vysoko byl runningback Michal Bock – ten letos byl opravdovou mašinou na body a jeho devět (!!) touchdownů v šesti utkáních je více než jen skvělá bilance. Pokud vezmeme v potaz, že častokrát se jednalo o vítězně zářezy, tak tohle byl opravdu hráč, který výrazně vyčníval svými výkony nad ostatní a ne nadarmo jej chválili nejen samotní hráči, fanoušci, ale také trenéři našich soupeřů. Velká škoda, že jeho parťáci Hrdina a Šlahorek byli v průběhu ročníku mírně ze hry, jelikož prvně jmenovaný musel pro zranění svých spoluhráčů nastupovat v závěru sezóny v obraně a druhý se zranil ještě před startem sezóny. A rázem tak dostal náš tým poněkud nepříjemnou ránu, kdy na postu běhače došlo k výraznému oslabení a ztrátě tzv. variability.

Skupina widereceiverů ve složení Niče, Weinlich, Švub nezklamala a své si poctivě odehrála, přičemž v důležitých momentech si prvně dva jmenovaní připsali rozdílové touchdowny. Pokud vezmeme v potaz, že právě Niče laboruje se zdravotními problémy, tak několikrát ukázal, že mu pravý fotbalový čuch nechybí. Ondřej Švub vyšel v sezóně bodově naprázdno, což se nečekalo, jelikož se v přípravě jevil velmi slibně. Každopádně jej hráči cenili za jeho přínos týmu a umění blokovat, což je u útočných hráčů na této pozici poněkud velmi nezvyklá záležitost. Dvojice tight endů  Dus a Novák to byl střet fotbalové zkušenosti s dravým mládím. Zatímco prvně jmenovaný těžil ze zkušeností, které nasbíral v minulých letech, tak nováček a nejmladší člen klubu měl svoji pozici více než těžkou. Popasoval se s ní ovšem zdařile a připsal si i pár úspěšně zpracovaných přihrávek – rozhodně milé překvapení.

OBRANA

Zatímco útok si mohl do jisté míry “vybírat“ s kým, že vlastně bude hrát a koho do herních variant použije, tak v obranných řadách byla situace nalinkována jednoznačně: nebylo kde brát…o to více zaslouží všichni hráči absolutorium za to, jak celou sezónu zvládli. Ano, byly tam častokrát hrubky a chyby, ale bylo to tam také vidět zapálení pro věc a neutuchající chuť otrávit útoku soupeře pobyt na hřišti na maximální možnou míru. A častokrát také úspěšně!

Pokud začneme defenzivní lajnou, tak ta se skládala z trojice Kvapil-Polách-Tinka a všichni zvládli své úkoly na jedničku. Prvně jmenovaný i přes zdravotní problémy odehrál suverénně celou základní část a předvedl, že se na něj tým mohl v důležitých momentech spolehnout. Jiří Polách již posilněn zkušeností ze své nováčkovské sezóny ukázal, že je s ním potřeba počítat – navíc ke všemu ještě přinášel do kabiny potřebné hecování a pozitivní náhled na věc, čímž i v nelehkých momentech dokázal tým vyburcovat. Nováček Jan Tinka se rozhodně nenechal od svých zkušenějších kolegů zahanbit, sbíral potřebné zkušenosti, s pokorou přistupoval k plnění úkolů na hřišti a nejedenkrát poté ukázal, že i on by mohl v budoucnu patřit k základním stavebním prvkům týmu Dietos. Čtveřice linebackerů ve složení Vacek-Mangl-Langer-Tinka se nejevila také vůbec špatně, posledně jmenovaný, který je zároveň bratrem Jana Tinky to neměl ve své nováčkovské sezóně vůbec, ale vůbec jednoduché. Start na pozici linebackera je těžký a každá zkušenost, odehraná rozehrávka je na tomto postu znát. Chvílemi šlo poznat, že ještě potřebuje dozrát, ale čím více na jeho kontě naskakovalo odehraných minut, tím výrazněji šlo vidět, že rozhodně není potřeba věšet hlavu a tvrdá dřina by mohla v budoucnu přinést své ovoce. Dvojice Langer a Vacek – první je takový enfanterrible šumperského mužstva. Jeho návrat do sestavy sebou přinesl náboj v podobě dravé energie a někdy i rozmíšek s protihráči. Ale je to přesně ten typ hráče, u kterého v jednu chvíli žasnete nad perfektním obranným zákrokem, aby jste poté o pár chvil později kroutili hlavou, že zbytečně obdržel trest ve hře a tím oslabil své mužstvo následnou penalizací. Nicméně tento dvojnásobný otec dvou synů svojí živelností rozhodně vnesl do týmu patřičnou bojovnost a na jeho 46 yardový interception touchdown v domácím zápase s Vysočinou Gladiators si ještě určitě nejedenkrát vzpomene každý fanoušek Dietos. Jiří Vacek je mužem, který šel do sezóny s velmi křehkou zdravotní schránkou, ale o to s větší chutí, zápalem a opravdovým srdcem pro fotbal. Měl to těžké, snažil se a bojoval. I přes limitující zdravotní problémy šel do každého souboje naplno a s nevídanou razancí. Aby toho nebylo málo, tak v posledním utkání sezóny utrpěl zlomeninu ruky a musel na operační stůl. Smutný závěr jinak jeho povedeného představení v sezóně 2015…. A dostáváme se k nejzkušenějšímu z nejzkušenějších a tím je David Mangl. Jeho přehled, cit pro hru a zkušenost z něj sálala na hřišti a šlo to vidět při každé obranné hře. Jednoznačný lídr obrany potvrdil své vysoké kvality a častokrát jej zmiňovali i samotní spoluhráči, že právě on jen tím správným kapitánem a lídrem obrany.

Pozice cornerbacka patřila letos Martinu Urbáškovi a Janu Vomlelovi. Nováček Urbášek nezklamal, ale sám určitě ví, že to mohlo být lepší, každopádně měl vedle sebe schopného učitele, kterým byl Jan Vomlel. Ten se ještě v závěru sezóny musel přesunout z pozice cornerbacka  na pozici tzv. safety, která mu také náramně sedla a vypadalo to, že se v ní do jisté míry našel. Rozhodně naplnil očekávání do něj vložená, přičemž potvrdil roli nesmlouvavého a tvrdého obránce. Posledním do party a výrazným členem zadních řad byl Jan Šmíd hrající na pozici safetyho. Nebýt jeho zranění na hřišti Ostravy ve třetím kole, tak by možná Šumperk přeci jen proklouznul do play-off. Ale to jsou jen kdyby…nicméně absence tohoto hráče na hřišti už tak udělala ještě více vrásek do tváří trenérům šumperského klubu, a zpráva o jeho zranění před důležitým finišem sezóny nebyla pro klub potěšující. Každopádně ukázal, že si chválu na svoji hru zaslouží právem. Čtení hry, zkušenost a tvrdost z něj udělala postrach nejedné útočné řady soupeře ve skupině Východ. A slovo interception (zachycená přihrávka soupeře) se v souvislosti s jeho osobou začalo znovu po roce skloňovat velice hlasitě a důkazem toho byly interceptiony právě v zápase proti Ostravě a Vysočině, když dokonce v druhém případě završil svůj úspěšný lup i touchdownem!

FANOUŠCI

Jedním slovem fantazie a velké díky všem příznivcům, kteří nám po celou sezónu vyjadřovali podporu na domácích utkáních. Diváci vytvořili se svými hráči potřebnou symbiózu a v Šumperku poté bylo horko nejen díky počasí, ale také skvělé kulise, kterou publikum dokázalo vytvořit. Zápasy amerického fotbalu v Šumperku se stávají zábavou pro celou rodinu, o čemž se příchozí několikrát přesvědčili na vlastní kůži. Kdo jednou zakusil atmosféru na Tyršově stadionu, tak ten si v mnoha případech našel cestu zpět. Červené peklo se stalo velmi rychle zažitým rituálem, který si fanoušci přijali za své! Dokonce podpořili svůj klub nejen červeným oblečením, ale také transparenty!!

PODĚKOVÁNÍ PARTNERŮM A PŘÁTELŮM KLUBU

Zápasy amerického fotbalu by nešlo pořádat za výrazné podpory všech, kteří nám nezištně pomáhají – v tomto ohledu se jedná o pravé přátele našeho klubu, kteří výraznou měrou přispěli ke zdárnému průběhu sezóny. Ať už se jednalo o pomoc v tzv. chain crew ve složení Bořek a Leoš Gronychovi, Lukáš Pečinka a Jan Hegedüš, fotografku Eriku Krausovou. Dále lidé, kteří nám pomohli u vstupu či tomboly jako například Lucie Kolaříková, Jan Ducháček, u kamery Patrik Janoch a Tomáš Šlahorek, zapomenout nesmíme ani na komentátora utkání Milana Kolaříka či člověka, jenž se nám postaral o tvorbu  promo videa (zde) Jana Barančíka….a mnoho dalších, kteří se menší či větší měrou podíleli na bezproblémovém průběhu domácích utkání. Bez NICH by to prostě nešlo!!

Dnes již tradičním zpestřením se pro příchozí diváky stala poločasová soutěž, z níž si ti úspěšní mohli odnést zajímavé ceny. Těm, kteří nám přispěli, taktéž děkujeme: Divadlo Šumperk, Cakir's Burger, Město Šumperk, BUSHCRAFTshop.cz, EPCOS s.r.o. – člen skupiny TDK-EPC, Coolture Factory – Multifunkční kulturní centrum, Fitcentrum GYM 4 YOU a v neposlední řadě i samotný klub Šumperk Dietos. 

Autor: mik, Foto: Erika Krausová, Karin Photography